Já to vidím jinak

 Všechny pozdravuji. Posílám krátkou úvahu. Když jsem před pár dny mluvil s jedním člověkem, poté, co jsem mu řekl, čemu věřím a proč věřím, řekl mi, že je to sice pěkné, ale že on má na to jiný pohled a že je správné a normální, když každý to vidí jinak. Přátelé, je tato odpověď pro vás přijatelná? Než si odpovíte, poslechněte jeden starý vtip, kterým jsem reagoval: 

Byl jeden člověk, měl chalupu se střechou, která potřebovala nový nátěr. V Lidlu byla zrovna akce na vodové barvy, ty nakoupil a střechu jimi natřel. Potkal ho za nějaký čas soused a zeptal se čím to natřel. "No přece vodovkami", byla jeho odpověď. "Tobě přeskočilo?, přijde první déšť a budeš to mít dole", odpověděl soused. Nato majitel domu řekl: "Víš, já to vidím jinak, ale je to normální, že máme na to rozdílný pohled".

 Přátelé, takhle někdy přemýšlíme a je to špatně a občas nám to může vygenerovat škodu. Máme totiž chtít poznat pravdu a podle ní konat a nikoliv se spokojit s jakýmkoliv pohledem na věc.  Aby člověk poznal pravdu, potřebuje k danému tématu zpracovat určité množství věrohodných údajů či informací, k tomu by měl přidat kousek kritického a logického myšlení a až pak má velkou šanci získat pohled, který souvisí s pravdou. Historicky se dá prokázat, že Ježíš žil na území dnešního Izraele, že dělal zázraky, kterými potvrzoval to, co tvrdil o sobě. Přišel svou dobrovolnou smrti vzít na sebe hříchy lidstva. Pokud toto  člověk vírou nepřijme jako dar lásky od samotného Boha, jeho hříchy ho jednou odsoudí k zániku. Platí, že co člověk zasévá, to bude muset jednou sklidit. Klíčový biblický text je "Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého syna JK, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Z této rovnice mi vychází, že jedinou naději pro mou budoucnost je víra v JK a tak každodenně hledám jeho vůli pro svůj život čtením Bible a další aktivity s tím spojené. Hraje se o hodně. Jak to vidíte vy?           

Pokračujeme - dívej se dopředu, ne zpátky

 Všechny pozdravuji. 

Přátelé, dnes odpoledne jsem si chtěl trochu "pochutnat" na podzimním sluníčku a tak jsem zaparkoval na jedné lavičce v těšínském parku. Nádhera, ty stromy a padající listí, no prostě jako v nebi.
Po chvilce sezení mě oslovil starší (kolem 70-80let?) okolojdoucí pán, zdali by si ke mně mohl chvilku přisednout a nabrat trochu slunečních paprsků. "Samozřejmě," řekl jsem a tak jsme si pomalu začali povídat. Začal o klimatických změnách a tom, že už nevěří, že se planeta z toho ještě někdy dostane. Hlavně si postěžoval, jak se kolem pokazily mezi lidmi vztahy. Pak mluvil o svém životě. Přiznal se, že co si v životě přál, to se mu splnilo. Dokonce ještě před pár roky strávil nějaké dny na Novém Zélandu jako zdravý důchodce. Řekl, že se kouká na svůj život zpátky a že si nemá na co stěžovat. Na toto jsem zareagoval a řekl, že bychom se ale také měli dívat dopředu a udělat vše pro naši budoucnost ve věčnosti. Apoštol Pavel řekl, že i kdybychom získali celý svět, ale svou duši nakonec ztratili, byla by to jedna velká marnost. Zjistil jsem, že jako malý kluk chodil do náboženství a tak jsem se mu pokusil vysvětlit, že pokud nepřijme od Boha odpuštění hříchů vírou v Ježíše Krista, jeho duše skutečně jednou zahyne. Trochu ho to znejistělo a snažil se mi vysvětlit, že žádné hříchy vlastně nemá. Podle Bible je to však sebeklam, už to, že ignorujeme Boží akci záchrany lidí Ježíšovou smrtí na kříži, odsuzujeme svou duši k zániku. Evangelium je Boží nástroj k záchraně člověka a tak pokud tady na Zemi nevybojujeme to, že nám Bůh nebude počítat jednou naše hříchy, všechno bude jedna velká marnost. S tím jsem se rozloučili, nakonec řekl, že mě rád vyslechnul, i když se mou nesouhlasil. Možná bude o tom přemýšlet a třeba jednou přejde se strany poražených na stranu vítězů, protože tak to mluví Bible a já tomu věřím a podle toho se snažím i žít.