Pokračujeme

 Lukáš 4, 38-44:

• 38Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla soužena silnou horečkou; i prosili ho za ni.
• 39Postavil se nad ní, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je.
• 40Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je.
• 41Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.
• 42Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel.
• 43Řekl jim: „Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán.“
• 44A kázal v judských synagógách.

Přátelé, umíte si představit, že by mezi námi chodili křesťané se stejnou mocí Boží, jakou měl Ježíš? Přesto si myslím, že je to výzva pro nás, abychom o stejné dary prosili a aby Duch Svatý  skrze naše modlitby konal tyto zázraky. Nějak to souvisí s vírou, tj. věříme, že Boží slovo je slovo pravdivé. Pak vkládáme ruce na nemocného.  A Duch svatý uzdravuje.

Pokračujeme

 Lk 4, 31-37:

• 31Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu.
• 32Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc.
• 33V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem:
• 34„Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží.“
• 35Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil.
• 36Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: „Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!“
• 37A pověst o něm se rozhlásila po všech místech okolní krajiny.

Přátelé, chybí nám dnes Boží muži a ženy, kteří kážou evangelium (Ježíšův příkaz) v moci Boží. Text pokračuje o člověku posedlém nečistým duchem. Co dnes, jsou takoví kolem nás? Jsou a je jich čím dál více, možná psychiatři by o tom mohli vyprávět. Na Ježíšův příkaz ten duch vyšel ven a člověk byl "uzdraven". Ježíš někde v Bibli říká, že jeho učedníci budou dělat stejné věci jako on. Bohužel tomu tak moc není a je to naše velká ostuda. "Proste a dostanete" bychom měli vzít v potaz a pak se to možná pohne kupředu.

Pokračujeme

 Lk 4, 22-30

• 22Všichni mu přisvědčovali Ježíšovi) a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“
• 23On jim odpověděl: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma.“
• 24Řekl: „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.
• 25Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad.
• 26A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidónské.
• 27A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.“
• 28Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem.
• 29Vstali, vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.
• 30On však prošel jejich středem a bral se dál.

Přátelé, ve verši 22 je řeč slovech milosti, jenž vycházely z Ježíšových ústa. Pro mnohé je slovo milost nesrozumitelné. Když něco člověk dostane zdarma, jelikož to někdo jiný za něho "zaplatil", to je právě ta milost, o které Ježíš mluví. Aby mohl příjemce milost obdržet, musí to přijmout a k tomu potřebuje věřit, že je to pravda. Bůh nám nabízí zdarma z lásky odpuštění hříchů, za které zaplatil Ježíš svým životem. Dá se to nevírou nepřijmout a tím odsoudit svou duši k záhubě ačkoliv slovo záhuba není ten nejlepší výraz. K knize zjevení je text o tom, že duše, která nepřijme Boží dar odpuštění hříchů, že jejím údělem je po Božím soudu míst v hořící jezeře. Všechny ty pojmy jsou určitým obrazem, a asi si to neumí obyčejný smrtelník představit. Ježíš v textu také naznačuje, že kde byla víra, tam Bůh udělal zázrak ale že bohužel té víry moc nebylo. Asi je to podobné v dnešních dnech. 

Dále v textu je popsaná situace, kdy J. chtěli shodit ze srázu, ale on prošel kolem a ubíral se cestou dále. Ne vždy se lidem podaří realizovat kdejakou špatnost, nakonec Bůh je tím, který tohle může ale také nemusí lidem zatrhnout.   

Pokračujeme - dnes oddychové video

 https://youtu.be/_fB-8lLobQ4

Všechno nejlepší - k narozeninám

 Přátelé, dnes si lidstvo připomíná narození Božího Syna a ještě větší část lidstva to oslavuje, ačkoliv je přesvědčena, že se jedná o pohádku. Co bychom my, věřící dnes tomu, kdo se narodil před 2000 léty , popřáli?

Sto lat? To asi ne, Ježíš sedí po pravicí Boží a bude tady navěky a my už tu dávno nebudeme - tedy na Světě. Zdraví? Ježíše nemoci netrápí, jelikož nemoci jsou spojeny s hříchy. Tak co bychom mu popřáli? Asi aby jeho lid rostl a jednou abychom se s Ním setkali v maximální počtu. Aby ti, kteří zatím jdou směrem k záhubě popírajíce jeho vykupitelské dílo, uvěřili, činili pokání a zabojovali o to, aby se s Ním jednou mohli setkat a dále přebývat tam, kde je všechno dobré. Takže všechno nejlepší k narozeninám! 

Pokračujeme

 Lk 4, 22-30:

• Všichni mu přisvědčovali(Ježíšovi)  a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“
• On jim odpověděl: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma.“
• Řekl: „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.
• Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad.
• A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidónské.
• A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.“
• Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem.
• Vstali, vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.
• On však prošel jejich středem a bral se dál.

Přátelé, ač Ježíš kde přišel, tam se udál zázrak, mnoho lidí mu přesto nevěřili. Jejich omezený rozum nemohl vstřebat, aby nějaký tesařův syn mohl být někdo jako Boží Syn. Je to problém většiny lidí, že proměřují existenci světa a vesmíru svým omezeným rozumem - Co nechápu, to neexistuje. Byly časy, kdy lidstvo nevěřilo, že by mohlo něco těžšího než samotný vzduch létat. Kdo toto začal tvrdit, byl označený za blázna, možná ho zavřeli do blázince. Ježíš také říkal, že doma nejsme proroci, v jeho případě doma mu nevěřili a tak tam, kde nebyla víra, neděly se ani zázraky. Nejenže v něho nevěřili, ale jeho vyučování je často přivádělo k zuřivosti. Budou jednou překvapení, až se opět s Ježíšem potkají a uvidí, s kým měli tu čest. Je to smutný příběh omezeného myšlení, jenž člověka vede do záhuby. Asi nám občas na počátku chybí pokora či myšlenka, že nemáme patent na rozum a pak také nám chybí více touhy po pravdě.  

Pokračujeme

 Lk 4, 15-21

• Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
• Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma.
• Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
• ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,
• abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘
• Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.
• Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

Přátelé, mám velkou radost, že každý den mohu být konfrontován s biblickým textem. Asi pro, že evangelium je mocí Boží k naší záchraně. K dnešnímu textu:

Někdo bude mít možná problém se slovíčkem "pomazal". Má trochu jiný význam, než ho užíváme. Znamená "byl vybrán". V tomto textu Ježíš byl vybrán či určen Bohem, aby zachránil lidstvo od prokletí hříchů. Od tohoto okamžiku až do dnešního dne platí tato nabídka pro každého člověka běhajícího po Zemi. Abychom získali milost od Hospodina, musíme tomu uvěřit a říci to Bohu, že on Ježíš Vybraný Bohem čili Mesiáš alias Kristus je náš Spasitel a Jeho to stálo život, jenž vydal dobrovolně za nás. Díky, Bože!  

Pokračujeme

 Lk 4, 1 - 14

• Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti
• čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl.
• Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb.“
• Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem.“
• Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země
• a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám:
• Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé.“
• Ježíš mu odpověděl: „ Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat.“
• Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů;
• vždyť je psáno ‚andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili‘
• a ‚na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen‘.“
• Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina Boha svého.“
• Když ďábel skončil všechna pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.
• Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí.

Přátelé, co myslíte, dostává se člověk do podobné situace, kdy ho ten zlý k něčemu ponouká? Jak? Podle mého přes naše myšlenky. Někdy máme problém rozlišit, odkud fouká vítr. Ne každá myšlenka je naše. Jsme často ovlivněni názory jiných. Jsme to ale my, kteří tomu nakonec řekneme ano nebo ne. Je myšlení, které nám může přinést život, ale také myšlení, z kterého vzejde smrt. Potřebujeme v tom hodně moudrosti a rozhodnosti v tom, jakým směrem se budou naše myšlenky ubírat. Je to na nás a platí, že co člověk zasévá, jednou bude sklízet. Všechno naše zasévání vychází z našich myšlenek. Vyhrává ten, kdo má nad tím moc a k tomu přiměřenou moudrost. 

Pokračujeme

 Dnešní text, Lk 3, 23-38:

• Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Jak se mělo za to, byl syn Josefa, jehož předkové byli: Heli,
• Mathat, Levi, Melchi, Janai, Josef,
• Matathias, Amos, Nahum, Esli, Nagai,
• Mahat, Matathias, Semei, Josech, Joda,
• Johanan, Resa, Zorobabel, Salatiel, Neri,
• Melchi, Addi, Kosan, Elamadam, Er,
• Jesus, Eliezer, Jorim, Mathat, Levi,
• Simeon, Juda, Josef, Jonam, Eliakim,
• Melea, Menna, Mattath, Natham, David,
• Isaj, Obéd, Bóaz, Sala, Naason,
• Amínadab, Admin, Arni, Chesróm, Fares, Juda,
• Jákob, Izák, Abraham, Tare, Náchor,
• Seruch, Ragau, Falek, Heber, Sala,
• Kainan, Arfaxad, Sem, Noe, Lámech,
• Matusalem, Henoch, Jared, Maleleel, Kainan,
• Enóš, Šét a Adam, který byl od Boha.

Přátelé, Lukáš zde popisuje Ježíšův rodokmen až k Adamovi. Proč? Podle mého pro věrohodnost. Historicky lze určitě některá jména ověřit. Ježíš byl, je a bude, jelikož je Syn Boží a každým kouskem textu z kteréhokoliv místa Bible můžeme číst Ježíš přišel, aby, kadžý, kdo v něho bude věřit, nezahynul, ale měl život věčný.  

Pokračujeme

 Lk 3, 19-22:

• Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil,
• Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení.
• Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe
• a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“

Možná se nám to už stalo, poté, co jsme někoho napomenuli v nějaké špatnosti, došli jsme k újmě. I když Jana dal Herodes zavřít, neměli bychom zapomenout, že nakonec soud bude patřit Bohu. My bychom měli vždycky stát na straně pravdy a spravedlnosti, ať to stojí, co to stojí. 

V další části textu je moc zajímavá situace, kdy je pokřtěn Ježíš a vtom se ozývá hlas z nebe. Kdybychom u toho byli, stačilo by nám to k tomu, abychom uvěřili, že Ježíš je ten, o kterém prorokovali proroci, že přijde na svět Boží Syn, aby zachránil lid od následků hříchů? 

Pokračujeme

 Lk 3, 15-18:

• Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš.
• Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
• Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“
• A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst.

Přátelé, občas máme problém s tím, když nás někdo chce napomínat. Jan Křtitel lid napomínal. Kdo se nechal napomenout a činil pokání, zachránil svou duši. V textu je naznačen Boží soud, kterým projdeme jednou všichni, přesněji řečeno ti, kteří pokání činili a věřili v Ježíše jako Syna Božího, soudu budou ušetřeni. Někdy nás napomenutí může zachránit a to platí i dnes. Seznam se s příběhem Ježíše Krista, uvěříš-li, zachráníš svou duši.

Pokračujeme

 Přátelé, nemohu si pomoci, ale nepatří náhodou ten text to dnešních dnů? Tak čtěme (Lk 3, 7-14):

• Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem?
• Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.
• Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“
• Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“
• On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“
• Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“
• On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“
• Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“

Rád bych to shrnul - človíčku, začni sekat dobrotu a pak můžeš očekávat na lepší časy, co vy na to?

Pokračujeme

 Lk 3, 1-6:

• V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně,
• za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.
• I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“
• jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!
• Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné;
• a každý tvor uzří spasení Boží.‘

Přátelé, co myslíte, máme dnes i my problém s hříchem? Co to je? Třeba náš druh myšlení a jednání, které nás odsuzuje k trestu ne ledajakému, ale podle Bible k trestu věčné smrti, neboť platí, že mzdou hříchu je smrt. Mluví se zde o smrti lidské duše a vzkříšeného těla, neboť budeme všichni vzkříšení a potom  bude soud. Proto Jan volá, aby lid činil pokání. Na jiném místě v Bibli je, že těm, kteří hříchy vyznávají a pokání činí, Bůh hříchy odpustí. Je to proto, jelikož za naše hříchy už bylo zaplaceno Ježíšem. Pokud to nepřijmeme, pak sami sebe odsoudíme k druhé smrti. Jan měl za úkol připravit lidstvo na příchod Ježíše tak, aby ho až přijde, poznali. Dnes je to velmi opět aktuální, protože věci dějící se kolem ukazují na blízký příchod klíčového okamžiku lidských dějin. Je popsán v  1. listu  Tesalonickým ve 4. kapitole. Přečtěte. Pro nás výzva: Ukončete nástup, dveře se za okamžik zavřou a běda tomu, kdo nestihne nastoupit.

Pokračujeme

 Jedeme dále, příběh pokračuje, (Lk 2, 42-52)

• Také když mu bylo dvanáct let (Ježíšovi), šli tam (rodiče a On), jak bylo o svátcích obyčejem.
• A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.
• Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými.
• Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.
• Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.
• Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.
• Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“
• On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“
• Ale oni jeho slovu neporozuměli.
• Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.

Přátelé, Ježíš ukazuje na to, že jeho pravým otcem je Bůh a celá Bible to nesčetněkrát připomíná. Když má člověk dítě, pak jeho otcem je člověk a dítě je taktéž člověk stejně jako otec. Když je Bůh otcem a má dítě, pak i dítě je Bohem. S tím mají velký problém mnohé náboženské skupiny. Kdyby to nebylo důležité, pak o tom Bible tolikrát nemluvila. Tato věc však rozhoduje o tom, kde budeme trávit svou věčnost. Hřích nám totiž mohou být odpuštěny jediným způsobem a to tak, že uvěříme, že Boží Syn přišel na svět, aby dal život jako úplatu za naše hříchy. kdo to přijme, hříchy vyznává a lituje, tomu Bůh jeho hříchy nezapočte - tak praví Bible. 

• A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.

Pokračujeme

 Příběh pokračuje (Lk 2, 36-40):

• Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
• a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
• A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
• Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
• Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.

Přátelé, ne všichni, kdo se potkali s malým dítětem Ježíšem, poznali, že se jedná o Syna Božího, jenž přišel na svět zachránit lid z otroctví hříchů. I když dnes Ježíš "sedí" podle Bible po pravicí Boží, znovu o znovu se člověk nějakým způsobem s Ježíšem může setkat. Někomu to zkrátka může dojít, že to je ten náš Zachránce. S čím to souvisí? Podle mého je to výsledek určitého duchovního zápasu modliteb a volání k Bohu našich přátel či známých, občas členů našich rodin. Odmítání záchrance má své příčiny duchovní, mnohdy to je odmítání Boha našimi předky. My většinou jejich způsob myšlení přebíráme, aniž bychom o tom více přemýšleli. Příčin je ale asi více.

Přesto Bůh se nad námi může kdykoliv smilovat, pokud jsme my ochotní pro své bližní zabojovat třeba právě modlitbou.

Adventní - pokračujeme

 Pokračujeme ve čtení biblického příběhu (Lk 2, 25-35):

• V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.
• Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.
• A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon,
• vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
• „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
• neboť mé oči viděly tvé spasení,
• které jsi připravil přede všemi národy –
• světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“
• Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
• A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
• – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“

Simeon žil se zajímavým proroctvím, a to, že neumře, dokud nespatří Spasitele Světa. Pak mu přinesli malé dítko a on poznal, že je to právě On. V Novém Zákoně Pavel říká, abychom u Boha vyprošovali hlavně prorocký dar. A jinde, že Bůh dá poznat svým věrným, co se bude dít v příštích dnech. Je to pro nás výzva. Simeon také řekl, že to některým přinese pád. Jak tomu rozumět? Kdo nepochopí, že ten, který přišel, byl pravý Boží Syn, sám sebe odsoudí k Božímu soudu, neboť tito nemilovali pravdu a tak zahynuli, píše Bible.   

Adventní - pokračujeme

 Příběh pokračuje tímto textem (Lk 2, 16-24):

• Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
• Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
• Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.
• Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
• Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
• Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.
• Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina –
• jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ –
• a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.

Pastýři byli vybráni Bohem, aby viděli narozeného Ježíše. Proč zrovna oni a nikoliv třeba obyvatelé Betléma? Možná to souviselo s "blaze těm, kteří mají čisté srdce, neboť oni Boha uzří".

Akce obřízky bylo potvrzení, že smlouva Boha s božím lidem nabývá platnosti. Bůh se k něčemu zavazuje a člověk stejně tak. Bohužel historie židovského národa mluví, že lid opakovaně porušoval tuto smlouvu. Podrobnosti můžete najít v Bible -  Starém zákoně.

Adventní - pokračujeme

 Lk 2, 8-15:

• A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
• Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.
• Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
• Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
• Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
• A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
• „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
• Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“

Přátelé, úžasný příběh plný božích zázraků. Občas lidí kolem udělají logický závěr, že věci kolem nás za hranicí lidské představivostí nemohou být pravdivé. Máme ale věřit věrohodným svědkům. Občas se chováme způsobem, že co oko nevidí, tomu nevěří. Někdy to může být nebezpečné pro nás samotné a to tehdy, když svědectví jsou pravdivá a ukazují nám cestu života. Přemýšlejte také prosím nad slovem Spasitel. Platí pro každého žijícího člověka v dnešní době. Pokud Spasitele prohlásíme za Nespasitele, pak jsme si podle Bible otevřeli cestu k zahubení vlastní duše.

Adventní - pokračujeme

 Pokračujeme ve čtení biblického příběhu, Lukášovo evangelium, 2. kap., 1-7

Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.

Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.

Přátelé, zajímavá událost, kterou režíroval Bůh a určitě věděl, proč tak muselo být a Josef s Marií šli do Betléma. Kdyby nebylo sčítání lidu v tomto městě, byla by proroctví o narozeném Mesiáši v Betlémě nepravdivá. 

Na počátku byla poslušnost Marie i Josefa, další události pak již "zařizoval" Bůh. 

 

Adventní - pokračujeme

Dokončíme 1. kapitolu Lukášova evangelia 1, 67-80: 

Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života. A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“ Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael. 

Přátelé, můžeme zažít dnes i my to, co prožil Zachariáš? Můžeme my žít prosti strachu? Můžeme prožít spásu v odpuštění hříchů? Ano, je to i pro nás. Většina lidstva si myslí, že problém hříchů se jich netýká. Hříchem není jenom vražda či vyloupení banky. I slovem se dá ublížit, a nám stačí právě jedno slovo či jeden nepěkný pohled, abychom se stali hříšníky odsouzenými k destrukci. Podle Bible mzdou hřích je smrt ale boží milostí život věčný v JK. Co s tím? 

Přiznej se před Bohem, že jsi hříšník, propos o odpuštění a přijmi to, že Ježíš zemřel  i místo tebe. Vírou v JK můžeme očekávat lepší časy i kdybychom měli zemřít.

Adventní - pokračujeme

 Přátelé, pomalu pokračujeme v příběhu, který je popsán v Lukášově evangeliu. Mimochodem, víte, co znamená slovo evangelium? Znamená Dobá zpráva. K příběhu (Lk 1, 56-66): 

Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů. Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“ Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“ Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno. On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili. Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech. Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním.

Na tomto kousku příběhu  mně zaujalo, že Alžběta, ačkoliv byla v menšině co se týče jména nově narozeného potomka, spor vyhrála. Zvítězila proti všem tradicím tehdejší společnosti a postavila se na stranu Boží. Kde k tomu jménu přišla, když byl Zachariáš do té doby němý? Pravděpodobně dostala zjevení od Boha, možná ve snu. Můj závěr: Ne vždycky bychom se měli vést tradicí. Měli bychom hledat, co si o tom myslí Bůh a pak tento směr zvolit, i když půjdeme proti celému světu. Jsme schopní vědět, co o tom myslí Bůh? Prorok Amos řekl: Dotazujte se Hospodina a budete žít. Tak se ho ptejme a nezapomeňme si k tomu otevřít Bibli. Část Boží vůle je tam zjevena.        

Adventní - pokračuje

 Přátelé, pokračujeme ve čtení biblického příběhu (Lk 1, 47-55):

• Maria řekla: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;  vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“

V textu Marie reaguje velmi zvláštně na to, že to byla mladá židovská dívka pravděpodobně s vytříbeným charakterem bez známek jakékoliv pýchy. Můj pohled na věc je, že k ní mluvil Duch Svatý a jelikož měla čisté srdce, byla schopna jasně interpretovat toto Boží poselství. Je to pro nás výzva, abychom usilovali o čisté srdce (mysl), neboť "ti uzří Boha", říká v Matoušově evangeliu Ježíš. Takže výzva pro mne a každého kolem - udělejme si pořádek uvnitř a tak se připravíme na setkání s živým Bohem skrze Ducha Svatého. 

• 
  

Adventní - pokračujeme

 Dnešní biblický text: (Lk 1, 39-45)

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána."

Přátelé, těžko uvěřitelné, Alžběta říká, že budoucí dítko Marie je její Pán. V dnešní době je význam slova Pán jiný, než v tomto textu. Pán je ten, kterému se člověk poddá buď dobrovolně nebo nedobrovolně. V časech otrokářů a otroků byli otrokáři Páni svých otroků. Člověk se někomu může poddat dobrovolně, protože dojde k závěru, že je to dobré. Poddat se Božímu Synu je to nejlepší, co člověk může udělat, protože se tímto stává členem Boží velké rodiny a Bůh se pro něho stává nikoliv odpůrce, ale Nebeský Otec plný lásky a dobra, ale také spravedlivý. Vlastní spravedlnost získáváme zadarmo, stačí když Ježíše přijmeme jako svého Pána. Jak? Prostě ho o to požádáme.

Adventní - pokračujeme

 Přátelé, pokračujeme v přemýšlení nad biblickým textem (Lukáš, 34-38):

Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť `u Boha není nic nemožného´." Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.

Před nějakým časem jsem vyslechnul názor, že Maria nemohla mít dítě aniž by předtím něco měla s mužem. Tito přemýšleli v hranicích svých představ o tom, co Bůh může či nemůže. Přemýšleli, že co není možno u člověka, není ani možno u Boha. Jenomže stejně jako Bůh stvořil a umístil hvězdy a planety na své rovnovážné vesmírné dráhy, stejně tak zařídil, aby Marie počala, aniž by se jí dotknul muž. Mimochodem, přemýšleli jste někdy o tom, zdali se po výbuchu snad obrovské množství hmoty může tato hmota uskupit do hvězd a planet a umístit sama sebe na oběžné dráhy, které jsou zajímavé tím, že vektorový součet odstředivých a dostředivých sil = 0?      

Adventní - pokračujeme

 Pokračujeme v Biblickém příběhu (Lukáš 1, 26-33): 

Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.

Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce."

Přátelé, nádherný příběh, historicky začíná akce záchrany světa Božím synem, jenž prorokovali mnoho let před touto událostí proroci. Pro mnohé to zní jako pohádka a tak je to bohužel bude jednou stát spravedlivý trest - mzdou hříchu je totiž smrt ale Boží milostí život věčný v Ježíši Kristu. Tento Dar člověk nepřijme, pokud tomu neuvěří. Mám dobrého staršího kamaráda, kterého před mnoha lety na Slovensku v horách při pasení ovcí navštívil anděl, údajně velký kolem 6-8 metrů, zářící světlem. Země kolem byla prozářená světlem a ovce údajně poskakovaly jako by byla v zemi elektřina. Anděl řekl: "Tady udělej památník s tímto biblickým textem: ..." Uteklo cca 50 let a úkol můj soused splnil. Pomník - kamenná deska s vyrytým textem  jsem před časem měl to potěšení  navštívit, ale to už je jiný příběh. Ne každému se zjeví anděl. Těm, komu se ale zjeví, těm věřme, protože toto může rozhodnou o tom, kde budeme trávit věčnost.  

Adventní - pokračujeme

 Přátelé, pokračujeme v Biblickém příběhu z předchozího dne (Lukáš 1, 18-25):

Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku." Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní." Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě. Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý. Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů. Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si: "Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi."

Bůh dopředu ví, co se stane a občas někomu toto tajemství prozradí. Z toho ještě nevyplývá, že to, co se stane, je předem určeno a my s tím nejsme schopni pohnout. Každý člověk může říci ano nebo ne, podle toho pak z toho vyplynou důsledky. Platí, že co člověk zasévá, bude jednou sklízet. Jan o poselství nejspíše zapochyboval a stálo ho to ztrátu schopnosti mluvit - ale jen dočasu. Jsme my schopní a ochotní brát vážně slovo od Boha? Jsme schopní rozlišit, kdy k nám Bůh promluvil a kdy ne? A poslechneme?  

Adventní - pokračujeme

 Přátelé, během adventu je dobré si připomenout, jaké události předcházely narození Božího Syna. Jinak Bible jasně mluví, že kdo v Ježíše Krista bude věřit, že je skutečným Božím Synem a že zaplatil smrtí za naše vykoupení z prokletí hříchů, toho čeká domov v nebi. Bez odpuštění hříchů se tam nikdo nedostane.

Z Lukášova evangelia čteme:

I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován. Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku. Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu. Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo. Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. Anděl mu řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový."  

Adventní - pokračujeme

 Ahoj všichni, přeji všem krásný den.
Zrovna jsem slyšel povídání o jedné letecké katastrofě a moc mě to zaujalo. Zaujalo mne to proto, protože si myslím, že se v dnešní době celý svět nachází v podobné situaci. V dopravním letadle došel benzín a bylo jasné, že letadlo bude muset přistát na moři. Všichni cestující dostali instrukce, aby si oblékli nafukovací záchranné vesty, ale aby je zatím nenafukovali povolením ventilu. Měli to povolit, až budou venku z letadla. 2/3 z cestující zahynula. Proč? Neposlechli, vesty nechali nafouknout dříve a tak se nemohli dostat ven z potápějícího se letadla. Zbývající 1/3 se zachránila. Biblické poselství si opět připomeneme o Vánocích - uvěř v Ježíše Krista, poslechni ho a nezahyneš. Akce, kdy sedíme v letadle, 
probíhá během našich životů, klíčové to pak bude u Božího soudu, kde se podle Bible postaví všichni, tj. živí i mrtví. Poslechneme Boha? Vezmeme ho vážně? V Janově evangeliu máme všechny pokyny.  

Biblický text (1.Jan 5.kap.):

A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.