Pokračujeme - zachraň svou duši

  Přátele, pokračuji v prezentaci biblického poselství. V 1. listu 1. Petrově je napsáno, že cílem křesťanské víry je záchrana lidské duše. Podle Bible totiž nejenom, že Bůh existuje, ale dokonce každou lidskou existenci bude soudit podle toho, zdali jsme šli po cestě víry v Ježíše Krista. Rád bych, aby se každý s tím seznámil. Je to můj dluh vůči Bohu, že za mnou posílal nějaký čas lidí s tímto biblickým poselstvím. K dnešnímu textu:

• 51Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru (Ježíš), upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma
• 52a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.
• 53Ale tam jej nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.
• 54Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?“
• 55Obrátil se a pokáral je: „Nevíte, jakého jste ducha.
• 56Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“ A šli do jiné vesnice.

Pokud je člověk naživu, může vírou přijmout Ježíšovu záchrannou ruku. Všeho však dočasu, smrtí tato možnost skončí. Pak už to půjde mimo lidské chtění či volání. Je to stejné, jak když je vlak připraven k odjezdu a vy chcete někam jet. Pokud nastoupíte před odjezdem, pak je vše OK. Pokud však byste chtěli nastoupit poté, pak máte smůlu. Tak je to s nebem. Dnes je třeba říci ANO, dnes je třeba činit pokání, praví Bible.

Pokračujeme, biblické poselství

 Přátelé, trochu odbočíme od Lukášova evangelia, ale brzy se k němu zase vrátíme.

Během víkendu jsem si dali menší pochod do jedné vesnice, ze které jsme chtěli pokračovat vlakem domů. Cíl byl ona vesnice, ale před námi spleť různých cest a cestiček s mnoho rozcestími. Měli jsme naštěstí sebou mapu a tak se stačilo do ní občas podívat. 
A nyní k mé myšlence: Biblické poselství pro lidstvo je, že Bůh chce, aby každý poznal pravdu a nikdo aby nezahynul. Mluví se tady o tom, že hříchy nás odsuzují k záhubě ale nemusíme přesto zahynout. Měli bychom chtít kráčet v životě tak, abychom jednou došli až do nebe. Potřebujeme k tomu dobrou mapu a časté nahlížení do ní. Bez mapy totiž můžeme lehce ztratit tu pravou cestu, aniž bychom to postřehli. Tou mapou je Evangelium a nakonec celá Bible. Pokud věříme, že je před námi Boží soud a my chceme obstát, měli bychom konfrontovat svůj život s Boží mapou. Toť mé hluboké přesvědčení.   

     

Pokračujeme, Lukáš 9. kap.:

 Přátelé, pokračujeme ve čtení textu. Věřím tomu, že evangelium je dobrá zpráva pro toho, kdo tomu bude věřit a kdo "po tom" sáhne vírou:  

• 46Přišlo jim(apoštolům) na mysl, kdo z nich je asi největší.
• 47Když Ježíš poznal, čím se v mysli obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe
• 48a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mě poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký.“
• 49Jan mu na to řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my.“
• 50Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás.“

Text obsahuje 2 témata, zkuste se u toho chvilku zastavit a trochu nad tím zapřemýšlet. Z té první části mi vyplývá závěr, že Ježíš staví dopředu toho, kdo je schopen se postavit s láskou k těm nejmenším. Naše představa o tom, kdo je velký, může být zcela odlišná s Boží představou.

Od verše 49 je text o člověku, který vymítal démony, aniž by ho k tomu Ježíš sám nějak speciálně vybavil. Apoštolům se to moc nelíbilo, ale Ježíš s tím neměl problém. Ten kdosi věřil v moc jména Ježíš a to mu stačilo, aby se děly zázraky. Bůh na jeho přístup slyšel. Možná je v tom odpověď na naši občasnou bezmoc, co vy na to?  

Pokračujeme - biblické poselství aneb o pokladu, který stojí za to

 Přátelé, pokračujeme s textem z Lukášova e., 9. kap.:

• 43Všichni žasli nad velikou Boží mocí. Když se všichni divili, co všechno učinil, řekl svým učedníkům:
• 44„Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“
• 45Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstal skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat.

Co si o tom kousku myslíte? Řeknu vám, co mě při tom napadá: Učedníci mnohé nechápali, protože neviděli dopředu a věci, které se měly podle Ježíše stát, byly mimo jejich představivost. My však tomu rozumíme, protože víme, jak příběh pokračoval. Je to velká výhoda, a nám to zapadá do sebe, učedníkům nikoliv. Měl by to být pro nás jeden z doličných důvodu, proč je dobré usilovat o "hledání Božího království". Máme obrovské štěstí, že nám stačí znát obsah Evangelia, abychom pochopili, co nám Bůh nabízí za hodnoty. Chcete získat v životě všechno? Hledej především království Boží - parafrázované slova Ježíše. Co vy na to?

Pokračujeme, Lukášovo e., 9. kap.:

 

• 38A hle, jakýsi muž ze zástupu volal: „Mistře, prosím tě, ujmi se mého syna, vždyť je to mé jediné dítě;
• 39hle, zachvacuje ho duch, takže znenadání vykřikuje, a lomcuje jím, až má pěnu kolem úst; jen stěží od něho odchází a tak ho moří.
• 40Prosil jsem už tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“
• 41Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna!“
• 42Ještě než k němu přišel, démon ho povalil a zkroutil křečí. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a vrátil jej otci.

Přátelé, co má člověk, křesťan, dnes dělat, aby mohl vidět podobné zázraky? Je to vůbec možné? Podle Bible ano. Někde se nám ta víra dostala do jiného bodu, než by měla. Je třeba zabojovat. Věřím tomu, že to je možné a že Ježíš Kristus je připraven uzdravit kohokoliv. Věřící však musí být připraven, aby si ho Ježíš mohl použít. Jsme připraveni? Co si o tom myslíte?  

Velikonoční příběh

 Přátelé, pro případné zájemce jsem vybral text z Matoušova e., který popisuje události, jenž se odehrály před cca 2000 lety a které si v dnešních dnech připomínáme. Udělejte si čas a určitě si to přečtěte:

Matouš 26

1 Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:

2 "Víte, že za dva dny jsou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován."

3 Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,

4 a uradili se, že se Ježíš zmocní lstí a že ho zabijí.

5 Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil."

6 Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,

7 přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu.

8 Když to viděli učedníci, hněvali se: "Nač taková ztráta?

9 Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!"

10 Ježíš to zpozoroval a řekl jim: "Proč trápíte tu ženu? Vykonala dobrý skutek.

11 Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále.

12 Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.

13 Amen, pravím vám, všude, po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila."

14 Tehdy šel jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím

15 a řekl: "Co mi dáte? Já vám ho zradím." Oni mu určili třicet stříbrných.

16 Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

17 Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?"

18 On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: "Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka."

19 Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

20 Navečer usedl s Dvanácti ke stolu,

21 a když jedli, řekl jim: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí."

22 Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad to nejsem já, Pane?"

23 On odpověděl: "Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí.

24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!"

25 Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: "Jsem to snad já, Mistře?" Řekl mu: "Ty sám jsi to řekl."

26 Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, toto jest mé tělo."

27 Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni.

28 Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.

29 Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce."

30 Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

31 Tu jim Ježíš řekl: "Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť jest psáno: `Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.´

32 Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje."

33 Na to mu řekl Petr: "Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!"

34 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."

35 Petr prohlásil: "I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě." Podobně mluvili všichni učedníci.

36 Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: "Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil."

37 Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost.

38 Tehdy jim řekl: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!"

39 Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš."

40 Potom přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: "To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?

41 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."

42 Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle."

43 A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet.

44 Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.

45 Potom přišel k učedníkům a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

46 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje!"

47 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.

48 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: "Koho políbím, ten to je; toho zatkněte."

49 A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: "Buď zdráv, Mistře", a políbil ho.

50 Ježíš mu odpověděl: "Příteli, konej svůj úkol!" Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho.

51 Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.

52 Ježíš mu řekl: "Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.

53 Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?

54 Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?"

55 V té hodině řekl Ježíš zástupům: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne.

56 Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co psali proroci." A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.

57 Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší.

58 Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec.

59 Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti.

60 Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva

61 a vypovídali: "On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět."

62 Tu velekněz vstal a řekl mu: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"

63 Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: "Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!"

64 Ježíš odpověděl: "Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."

65 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání!

66 Co o tom soudíte?" Jejich výrok zněl: "Je hoden smrti."

67 Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře

68 a říkali: "Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!"

69 Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: "I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!"

70 A on přede všemi zapřel: "Nevím, co mluvíš."

71 Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: "Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem."

72 On znovu zapřel s přísahou: "Neznám toho člověka."

73 Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: "Jistě i ty jsi jeden z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!"

74 Tu se začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka." V tom zakokrhal kohout;

75 tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: `Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.´ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Matouš 27

1 Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život.

2 Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi.

3 Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším

4 a řekl: "Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!" Ale oni mu odpověděli: "Co je nám po tom? To je tvoje věc!"

5 A on odhodil peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.

6 Velekněží sebrali peníze a řekli: "Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev."

7 Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců.

8 Proto se to pole jmenuje `Pole krve´ až dodnes.

9 Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: `Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele;

10 a dali ji za pole hrnčířovo, jak jim přikázal Hospodin.´

11 A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: "Ty jsi král Židů?" Ježíš odpověděl: "Ty sám to říkáš."

12 Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal.

13 Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?"

14 On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.

15 O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli.

16 Tehdy tam měli pověstného vězně jménem Barabáš.

17 Když se zástupy shromáždily, řekl jim Pilát: "Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?"

18 Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti.

19 Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: "Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny."

20 Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili.

21 Vladař jim řekl: "Koho vám z těch dvou mám propustit?" Oni volali: "Barabáše!"

22 Pilát jim řekl: "Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?" Všichni volali: "Ukřižovat!"

23 Namítl jim: "Čeho se vlastně dopustil?" Ale oni ještě více křičeli: "Ukřižovat!"

24 Když pak Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: "Já nejsem vinen krví tohoto člověka; je to vaše věc."

25 A všechen lid mu odpověděl: "Krev jeho na nás a naše děti!"

26 Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

27 Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali na něj celou setninu.

28 Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť,

29 upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: "Buď zdráv, židovský králi!"

30 Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě.

31 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.

32 Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž.

33 Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená `Lebka´,

34 dali mu napít vína smíchaného se žlučí; ale když je okusil, nechtěl pít.

35 Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty;

36 pak tam stáli a střežili ho.

37 Nad hlavu mu dali nápis o provinění: "To je Ježíš, král Židů."

38 S ním byli ukřižováni dva povstalci, jeden po pravici a druhý po levici.

39 Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou

40 a říkali: "Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!"

41 Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali:

42 :Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho!

43 Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: `Jsem Boží Syn!´"

44 Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.

45 V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin.

46 Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eli, Eli, lama sabachtani?", to jest: `Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?´

47 Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: "On volá Eliáše."

48 Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít.

49 Ostatní však říkali: "Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!"

50 Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.

51 A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly,

52 hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena;

53 vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.

54 Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: "On byl opravdu Boží Syn!"

55 Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které provázely Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly;

56 mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových.

57 Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům.

58 Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali.

59 Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna

60 a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesaný ve skále; ke vchodu hrobu přivalil veliký kámen a odešel.

61 Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu.

62 Nazítří, po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta

63 a řekli: "Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: `Po třech dnech budu vzkříšen.´

64 Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob,aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první."

65 Pilát jim odpověděl: "Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré."

66 Oni odešli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.

Matouš 28

1 Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.

2 A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm.

3 Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.

4 Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví.

5 Anděl řekl ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.

6 Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.

7 Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to."

8 Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům.

9 A hle, Ježíš je potkal a řekl: "Buďte pozdraveny." Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu.

10 Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí."

11 Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo.

12 Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze

13 s pokynem: "Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali.

14 A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti."

15 Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.

16 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil.

17 Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.

18 Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.

19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého

20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."