Pokračujeme - krátká úvaha o životě

 Přátelé, dnes bych chtěl zapřemýšlet nad tímto biblickým textem:

• 40I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“
• 41Petr mu řekl: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“
• 42On odpověděl: „Když pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?
• 43Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
• 44Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
• 45Když si však onen služebník řekne: ‚Můj pán dlouho nejde‘ a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se,
• 46tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými.

V textu se jedná o komunikaci mezi Ježíšem a Petrem. Ježíš nabádá Petra, aby měl srdce  připravené v každý čas pro setkání s Bohem. Pokud srdce nebude splňovat Boží kritéria v okamžiku smrti, člověk dopadne špatně - po smrti svého fyzického těla. Když jsem chodil do školy, občas se mi stalo, že některé okamžiky školní docházky byly určitým závodem s časem, musel jsem rychleji nastudovat určitou látku dříve než mě učitel či učitelka postavili před tabuli.
Přátelé, každý člověk podle Bible bude postaven před Boha a většina lidstva neobstojí. Neobstojí, protože milovali více zábavu a věci pozemského života nežli Pravdu. Abychom před Bohem obstáli, je třeba zvládnout "učivo", tím je křesťanská víra v Ježíše Krista, která "vzejde" z slyšení evangelia. Řečeno jinak, udělej si čas na studium Bible, hlavně Nového zákona, v něm najdeš příběh Ježíše Krista. Pros Boha o pravdu. Dá ti, a získáš víru, jenž ti otevře cestu k pokladům. Tím je poznání Boha, odpuštění hříchů, zisk dědictví božího království, staneš se Božím dítkem a hlavně získáš věčný život. 

Pokračujeme

 Přátelé, dnešní téma je: Kdo bude  či nebude diskvalifikovaný z věčného života podle Bible. Občas slyším argument, že to ví jenom Bůh a že lidem je tato informace nedostupná. Nesouhlasím s tím. Bůh nám svou vůli prezentuje v Bible,  stačí se do ní podívat. V 1. Listu Korintským v 6. kapitole je tento text:
Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se, ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.
Níže je pak tento text: Všechno je mi dovoleno, ale ne všechno prospívá. Všechno je mi dovoleno, ale ničím se nedám zotročit.
Přátelé, Adam s Evou na počátku udělali určitou věc, která měla své tragické následky nejen pro ně. Takhle nějak funguje hřích. Pokud my jako lidé se necháme zotročit našimi některými tužbami, nikdo nám nepomůže. Máme jedinou cestu, jak se zachránit: Jestliže doznáváme své hříchy a litujeme je, On je tak dobrý a hříchy nám odpouští. Nemůžeme  legalizovat do našich životů životní styl, který Bible označuje hříšný. Ježíš říká marnotratné ženě poté, co ji odpouští, klíčovou větu: "Jdi a už nehřeš". Potřebujeme vědět, které věci nám podle Bible zavírají dveře do věčnosti a těchto věcí se pokud možno musíme zříci. Je to podobné s drogami, postupně nás zabíjejí a naší jedinou šancí je říci tomu jasné NE a to hned. Ježíš sice zemřel za naše hříchy, ale pokud si myslíme, že můžeme dělat vše, co nás napadne, pak jsme vedle jak ta jedle.    

Jak jde život aneb konec dobrý, všecko dobré.

 Přátelé, čtete další pokračování mých úvah či poselství, snažím se vycházet z Bible, jelikož jsem došel k závěru, že je pravdivá a obsahuje závažné informace pro každého z nás. Pokusím se celou Bibli převést do jedné věty, myslím, že je to nakonec ta hlavní pointa: Bible nabádá člověka, aby zabojoval o zisk křesťanské víry, jelikož tak zachráníme svou duši, s tím souvisí, kde budeme trávit věčnost. Když jsme chodil do školy, tak nám občas učitelé připomínali, abychom ve škole zabojovali, jelikož tím rozhodujeme o své budoucnosti. S vírou je to podobné. Apoštol Jan říká: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Na jiném místě jsou Ježíšova slova: Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do božího království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce. Jaká je vůle Boží? Čti Bibli. Co bude po smrti? Čti Bibli. Jak zachránit svou duši pro věčný život? Čti Bibli.

Přátelé, člověk je občas velmi lehkovážný a zapomene na svou vlastní smrt. Až je se smrti někoho poblíž konfrontován, možná se nad tím zamyslí. V minulých dnech zemřely v mém okolí 2 vzácné osoby. Jednu osobu smrt překvapila, dotyčný měl ještě hodně plánů, ale podle Bible má před sebou dobrou budoucnost, jelikož celý život budoval svou křesťanskou víru. U druhé osoby smrt byla ze zdravotních důvodů vysvobozením z trápení, je ale otázkou, jestli duše bude zachráněna či nikoliv. V životě dotyčná neotevřela Bibli a v životě se ani neptala po Boží vůli. Bible nás napomíná, abychom zabojovali o záchranu svých duší. Ježíš řekl: "I kdybychom získali celý svět, ale svou duši ztratili, byla to jedna velká marnost."      

Pokračujeme - trochu statistiky

 V Lukášově e. 12. kap. je tento text:

• 35Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří.
• 36Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře.
• 37Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.
• 38Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim.
• 39Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu.
• 40I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“

Přátelé, jelikož možná někteří nevědí, o čem je text, pokusím se to vysvětlit - vychází to z kontextu biblického poselství: Text nás napomíná, abychom měli připraveno srdce v každý okamžik pro konfrontaci s Bohem, před kterým se všichni jednou postaví. Naše srdce v okamžiku smrti musí být v určitém vztahu či v určité známosti Ježíše Krista. Toto se dá v životě budovat, ale můžeme to samozřejmě zanedbat či toto ignorovat. Tato věc však rozhoduje o naší věčnosti a tak to je moc důležitě. Občas někteří myslí, že na to je času dost, na věčný život i smrt zapomenou a pak je smrt překvapí. Každý, kdo nechce jednou prohrát před Bohem, by neměl toto podcenit. Spočítal jsem si, že každý den za zeměkouli se narodí přibližně 274 000 lidiček, přibližně stejný počet lidí zemře. Je to obrovský počet. Kolik z nich má připraveno srdce na to, aby obstálo před Bohem? K číslo jsem došel jednoduchým výpočtem, na světě je přibližně 8 mld. obyvatel a průměrný věk jsem počítal 80 roků. Když si číslo vydělíte 24 (den má 24 hod.), pak vychází, že za hodinu zemře přibližně 11 400 lidí. Je to dost, viďte? Bible nás napomíná, abychom nepodcenili náš konec pozemský a měli srdce připraveno, abychom byli přijati do místa, kde už nejsou slzy.      

Pokračujeme

 Přátelé, "probíjím se" Lukášovým evangelium, můžete přemýšlet se mnou. Ve 12. kap. je tento text:

• 31Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.
• 32Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
• 33Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí.
• 34Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

Podle mého je to výzva od samotného Boha, abychom zabojovali o něco, co je možno získat. Je to označeno pojmem Království. Máme či můžeme zabojovat o naší budoucnost, ačkoliv se může zdát, že je v nedohlednu. Věčnost se k nám přibližuje každý den o jeden den a platí, že co člověk dnes zasévá, to bude zítra sklízet. Otázku naší věčnosti vyřešil nakonec Ježíš Kristus na kříži, na nás je, abychom chtěli a byli ochotní pro to něco udělat, v tomto případě máme pěstovat křesťanskou víru a být poslušní Bohu a jeho slovu zjeveného v Bibli. Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království Božího, ale ten, kdo činí Boží vůli. 

Pokračujeme - pozvánka na svatbu

 Přátelé, určitě jste už v životě byli párkrát pozváni na svatbu a asi ve většině jste pozvání přijali. Ježíš v Matoušově evangeliu mluví o svatbě jako podobenství tj. pomocí svatby se snaží nám, hříšníkům, vysvětlit a povzbudit, že i Bůh nás zve na svatbu a že je to na nás, zdali pozvání na svatbu přijmeme či nikoliv. To přijetí na svatbu je, že máme zájem o Boží poselství zjevené v Bibli a hlavně, že nás zajímá, co se skrývá za biblickým evangeliem. Určitě víte, že Evangelium je dobrá zpráva o tom, že Ježíš za nás vybojoval určitý zápas a my nemusíme tudíž jednou být mezi poraženými. Souvisí to s tím, že "mzdou" hřích je smrt, ale život věčný skrze víru v Ježíše Krista. Řekl bych, že nás tím Ježíš vybízí, abychom zabojovali o záchranu své duše a že ten návod máme v Novém zákonu. Ten text je (Mt, 22):

• 1A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:
• 2„S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.
• 3Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.
• 4Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘
• 5Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.
• 6Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.
• 7Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.
• 8Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;
• 9jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘
• 10Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

    

Pokračujeme - opět něco, co by nám Bůh rád řekl, kdybychom chtěli

 Přátelé, jsem hluboce přesvědčen, že Bůh nám, lidem svá poselství předkládá jako nabídku či pozvánku, ale jen do určité doby. Přijde však čas, kdy Bůh ke každému promluví, ať se nám to bude líbit či nikoliv. Zatím se můžeme k jeho slovu dostat skrze Bibli (nejenom), musíme však chtít. Naše nechtění nás bude jednou stát velkou škodu - tak praví Bible. Dnešní text je podle mého výjimečný. V Lukášově evangeliu ve 12. kap. se píše toto:

• 22Svým učedníkům řekl: „Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.
• 23Život je víc než pokrm a tělo než oděv.
• 24Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!
• 25Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
• 26Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní?
• 27Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou ani netkají – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
• 28Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní!
• 29A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím.
• 30Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete.
• 31Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.

  

Pokračujeme - vtip z kostela

 Přišel manžel domů z kostela a zeptá se jeho manželka, "tak co, o čem bylo dnešní kázání?" "O hříchu", odpověděl manžel. "A co na to říkal farář?", ptá se paní. "Farář byl jednoznačně proti," odpověděl pán.

Přátelé, občas člověk zanedbá určité věci a pak, za nějaký čas zjistí, že za toto zanedbání bude muset zaplatit škodou. Už se vám to někdy stalo?  Bůh člověku připomíná v Bibli, abychom nezanedbali otázku našich hříchů. V Novém zákoně - části Bible, čteme, že každý člověk je vlastně "chycen" hříchem a tudíž odsouzen k "co člověk zasel, to sklidí". Taktéž je tam popsán návod, jak svou duši zachránit. Občas se setkávám se staršími lidmi, kteří už nemají rozumové možnosti, aby tuto věc pochopili a tak zachránili svou duši. Bohužel jim nemůžu pomoci ani já. Pokud jste ještě trochu zdraví, zabojujte o záchranu své duše. Jak? Denním čtení Bible - zpočátku čtením Nového zákona a modlitbou k Bohu, aby vám k tomu pomohl. 

V Bibli, Lukášově e. 9,25 můžeme číst tento text:

Co je člověku platné, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil?

Můj pohled na nejen homosexualitu

 Je mnoho nejrůznějších praktických činností a myšlení, které člověku a jeho okolí za nějaký čas přinesou život nebo smrt. Tu druhou část Bible označuje slovem hřích. Bible jasně říká, že mzdou hříchu je smrt. Za hřích se platí smrtí, pokud ale člověk hříchy vyznává Bohu jako hříchy a věří tomu, že Ježíš za ty hříchy zemřel, činí pokání, získává u Boha odpuštění. Jsou však hříchy u Boha neodpustitelné a to jsou takové, kdy jdeme do hříchu přesto, že víme, že je to podle Bible hřích. Pokud nám to není líto - někteří mohou být naopak na to hrdí, máme velký problém u Boha. Ten je sice dobrý a laskavý, ale také  spravedlivý a svatý. Praktikování homosexuality je podle Bible jednoznačně hřích či zvrácenost a tečka. Bůh homosexualitu v Bibli tvrdě trestal a stejně tak jí bude trestat i v budoucnu.
I náš postoj ostatních je k této otázce klíčový, protože podle Bible budeme vydávat účet Bohu i z toho, jak jsme se k hříchu postavili ve své mysli. Je nutné, abychom měli nad sebou a svými myšlenkami vládu, jinak prohrajeme válku o vlastní duši a není to jenom ve věci homosexuality. Může to být třeba nechuť do práce, obžerství, hádavost, opilství a další. Bohužel člověk se s těmi sklony často rodí, má však na rozdíl od zvířat rozum, aby posoudil podle Bible, co je život a co je smrt a nakonec zvolil život i když půjde občas proti touhám svého srdce.  Co poradit těm, kteří s tím mají problém? H nepraktikovat i za cenu, že budu celý život sám a prosit Boha, aby nás zbavil této zvrácené touhy. Bůh může učinit velké věci. Hlavně ať si nikdo nemyslí, že u Boha nám to jednou projde. Neprojde.    

Pár odkazů z Bible:

List Římanům 1,26.27: “Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.”

Leviticus 18,22: “Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost.”

1. Korintským 6,9: “Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení.”

Přátelé, celou Biblí se prolíná mimo jiné toto poselství: Bůh některé lidské činnosti označuje pojmem hřích, za který se platí věčnou smrtí. Ježíš přináší řešení, pokud člověk hříchy vyznává, hříchů lituje, věří v JK a hlavně je pevně rozhodnutý, že už hřešit nebude.

Pokračujeme - Máme naději?

 Přátelé, občas slyším někoho tvrdit, že nikdo neví, do čeho jde člověk po smrti a tak se prý není třeba "nervovat". Bible o tom hodně mluví a snaží se člověka přesvědčit, aby o budoucnost po smrti člověk zabojoval, jelikož každá věc chce svoje a není jedno, jestli člověk skončí v nebi nebo v pekle.
Pokud nám na cestě autem dojde benzín, nestačí nám přání druhých, abychom dojeli. Někdy nám lidé přejí, abychom se po smrti dostali do nebe. Stačí to? Nikoliv. Do auta je třeba dolít benzín,  i nebe chce svoje. Kousek biblického textu k přemýšlení, 1. List Tesalonickým 4. kap.:

• 13Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději.
• 14Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.
• 15Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme.
• 16Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve;
• 17potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.
• 18Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

Podle Bible - aby se člověk dostal po smrti do nebe, potřebuje, aby zemřel ve víře v Ježíše Krista. Občas to člověk podcení a smrt ho překvapí. Nemá-li víru v JK, budoucnost je ztracena. O víru je třeba začít "bojovat" neprodleně, tj. nejraději ještě dnes.