Pokračujeme

 Přátelé, chtěl bych zapřemýšlet nad tímto biblickým textem:

• 24A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je (mluví Ježíš), bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.
• 25Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále.
• 26Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.
• 27A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“

Možná, že se vám bude zdát můj komentář s textem nesouvisející, ale mám to na srdci a tak s tím jdu ven, ačkoliv se mohu mýlit: Ježíš naznačuje, že některé věci bychom měli brát vážně (Ježíše a jeho slova), pokud ne, tak bude jednou velká škoda. Už téměř 2 roky trvající covid je podle mého něco jako červená kontrolka v autě, která nám říká, vezmi vážně stav benzínu v nádrži - blíží se velká bouře. Jak? Máme vzít vážně Boha a jeho slovo, jenž nám ukazuje únikovou cestu záchrany. Lidi kolem myslí, že kontrolku s červeným světlem bude dobré ignorovat. Po Evropě přibývají rozvolňovací opatření, ačkoliv červené světlo svítí víc a víc. Řešení pro naše životy je, že vezmeme vážně Boha a Bibli. Nemusíme dopadnout v životě jako ten bláznivý muž z biblického příběhu. Ignorováním problému se ještě nikdy problém nevyřešil a my bychom neměli zapomenou, že smrt souvisí s lidským hříchem, mohli bychom říci také, že člověk si pod sebou řeže větev, pokud ignoruje Boha. S tím narůstá síla bouře a ma se tváříme, že vše je v pořádku. Žalmista říká, abychom se navrátili k Bohu a že Bůh pak změní náš úděl. Co bude za rok? Ačkoliv si to nepřeji, podle mého bude přituhovat a bohužel málo lidí začne skutečně hledat Boha. Pevná skála je Ježíš Kristus, kterého můžeme poznat jedině skrze jeho slovo zjevené v Bibli - více v Novém zákoně. Povzbuzuji všechny, aby to vzali vážně a jednou, až ta vichřice bude neskutečně hrozivá, nebyli mezi těmi, kteří budou ztraceni.         

Pokračujeme - nikdo nechce se mnou mluvit?

 Přátelé, už to jsou skoro 2 roky, kdy celý svět sužuje jedno strašidlo, strašidlo covid. Když to začalo, velmi se omezila možnost setkávání se. Jelikož pocházím z velké rodiny a začalo to setkávání za nějaký čas chybět, vymyslel jsem "nástroj", jak se potkávat přes internet. Jednou týdně v určitou dobu byla moje nabídka. Poslal jsem pozvánky a těšil se. Víte co se stalo na prvním "termínu?" Skoro nic. Ačkoliv jsem pozval možná 20 lidí, pouze jeden člověk nabídku přijal. Proč to připomínám? Občas slyším někoho si stěžovat na Boha, že Bůh k němu nemluví a že neodpovídá na jeho volání. Teď si představte, že někdo, koho jsem pozval na kus řeči, ale přitom si počítač v určený čas nepustil, chodí po světě a stěžuje si, že Milan s ním nechce mluvit. Pravda je taková, že Milan je ochoten s ním mluvit, dotyčný si však musí zapnout ten správný program v tu správnou dobu. Věřím tomu, že Bůh je připravený ke komunikaci vždycky, kdykoliv si otevřeme Bibli, a začneme jí číst  s modlitbou, aby k nám Bůh mluvil. Zkuste to. Pokud člověk chce s Bohem komunikovat, hold musí si přepnout program, na kterým On vysílá. Mimochodem, víte, co mi dnes Bůh řekl? Ruka Boha našeho jest nade všemi, kteříž ho hledají upřímně. (Ezedráš 8,22)     

Pokračujeme

 Přátelé, občas slyším stížnost či zklamání od věřících, že Bůh k nim nemluví a ani asi nechce mluvit. Bible říká, že Bůh už k nám promluvil skrze boží proroky a hlavně skrze Ježíše Krista. Když budeme pročítat Ježíšova slova, pak bychom si měli uvědomit, že vlastně Bůh k nám zrovna mluví. Takže poslouchejte a přemýšlejte nad slovy, které vyslovil Ježíš a berte to tak, že zrovna k nám Bůh mluví (Lukáš 12. kap.):

• 6Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.
• 7Ano i vlasy na vaší hlavě jsou všecky spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.
• 8Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly.
• 9Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly.
• 10Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá Duchu svatému, odpuštěno nebude.

K veršům 6-7: Pro Boha má člověk vysokou cenu - ostatně byla za nás prolita vzácná krev Ježíše Krista, který šel do toho dobrovolně, abychom my měli život věčný, nebojme se složitostí v životě, pro Boha jsme vzácní, 

k veršům 8-9: zapřeš-li před lidmi Ježíše Krista, on tě pak zapře před svým Otcem - nebojme se ostatním říci, čemu a komu jsme uvěřili,

k verši 10: Duch svatý k nám mluví přes svědomí (nejen) - nenechme se manipulovat ostatními a věci dělejme podle víry, co není z víry, je hřích, říká apoštol Pavel.  

   

Pokračujeme

 Přátelé, došel na řadu tento biblický text z Lukášova evangelia, ve 12. kap. se píše:

• 1Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím.
• 2Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno.
• 3Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.
• 4Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou.
• 5Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!

Z Ježíšových slov se asi můžeme poučit i my - ne vše, co slýcháme, je pravda. Pokrytec většinou mluví něco jiného než myslí jeho srdce. Asi má k tomu své důvody, většinou je to k naší škodě. Tato špatnost - pokrytectví - bude podle J. dříve nebo později odkryta. Co nás může uvrhnout do pekla? Pravděpodobně naše nesprávná či falešná víra. K tomu máme Bibli, tam nám ukazuje, jak je třeba věřit, abychom nepřišli o věčný život. S tím souvisí naše nevyznané hříchy a falešné neděje upřené jiným směrem než je Ježíš Kristus.   

• 
  

Pokračujeme

 Přátelé, slyšel jsem od jedněch rodičů, jenž mají děti školou povinné, že covidová doba, která zavřela na nějaký čas školy, měla a má na děti nedobrý dopad - děti ztrácely a ztrácejí chuť něco smysluplného dělat, něco nového se učit a nějaké dovednosti získávat.

Nicnedělání formuje navíc nedobře charakter dětí, platí staré pořekadlo, že zahálka je matkou všech neřestí. Pro rozumné rodiče je to věc, kterou si asi nikdo nepřál, kdo by chtěl dítě, které ztratí už v dětství chuť něco umět, něčím být a tak žít jednou smysluplný a spokojený život?

Co my dospělí? Neztrácíme chuť něčím být a něco umět příliš brzy? Jak trávíme svůj volný čas, kdy nemusíme vydělávat na živobytí? Chceme rozvíjet naše smysluplné dovednosti, chceme se vzdělávat, chceme rozvíjet našeho Ducha nebo nám k životu stačí jenom televize a dobré jídlo? Neměli bychom zapomínat, že co člověk zasévá, bude jednou sklízet.

Aby náš život nešel směrem s kopce, potřebujeme být k sobě více přísní a také bychom si měli ujasnit, co v životě chceme a kde se chceme nacházet za pár roků, jací chceme být, co chceme umět atd. Ježíš nás v Biblí nabádá, abychom hledali především království nebeské a že pak všechno ostatní nám bude přidáno. Co myslíte, co je tím myšleno? Podle mého bychom měli hledat u Boha odpověď na otázku, jak máme žít a co máme v životě dělat, kam směřuje náš život a další. Bible také určitě formuje náš charakter - k lepšímu - měla by. Hlavně nám však otevírá dveře k Bohu a nastavuje nám zrcadlo - jdeme správně? Co je však klíčové a my bychom to neměli v životě minout, je otázka, proč Ježíš přišel na svět a jak to souvisí s našimi životy. Ježíš přišel na svět, aby vyřešil otázku naší věčnosti, která souvisí s Božím zákonem - mzdou hříchu je smrt ale... Má to své "ale" tj. řešení a nám by to nemělo uniknout. Není to ale povinné stejně jako není nezbytně nutné jezdit jenom na zelenou. Sice jízda na červenou nám s největší pravděpodobností přinese újmu, ale to už je riziko špatné volby. Co si o tom myslíte vy?

Pokračujeme

 Přátelé, pomalu se probíjím textem z Lukášova evangelia. Sílu pokračovat získávám z toho, že jsem přesvědčen, že to někomu může zachránit život - do toho pozemského života nám to může přinést světlo a pro věčnost zajistit další existenci s Bohem. Nemusíme jednou skončit jako odsouzenci bez Boha. Dnešní text (Lk 11:)

• 37Když domluvil (Ježíš), pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu.
• 38Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl.
• 39Ale Pán mu řekl: „Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti.
• 40Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř?
• 41Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté.
• 42Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.
• 43Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví.
• 44Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich.“
• 45Nato mu jeden ze zákoníků odpověděl: „Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!“
• 46On mu řekl: „I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem.
• 47Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové.
• 48Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců; oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky.
• 49Proto také Moudrost Boží pravila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat,
• 50aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa,
• 51od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina.
• 52Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.“
• 53Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat,
• 54činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.

   Co říkáte na ten příběh? Mnozí se chováme podobně jako ti farizeové - když nám někdo něco vytkne, třeba že jsme se vydali v životě po šikmé ploše, místo, abychom mu poděkovali a změnili směr, jdeme do protiútoku a tak podepisujeme sobě ortel smrti. Bible v jiném místě nás napomíná, abychom činili pokání z naší nevědomosti a špatnosti, nás to však pobuřuje. Kéž bychom se k tomu postavili jinak a změnili směr naší cesty. Biblické slovo může být pro nás mapa života, kdy člověk zjišťuje, kam jde. Co budeme jednou sklízet my? Platí, že co člověk zasévá, to bude i sklízet v duchovní oblasti?