Pokračujeme

 Lk 4, 22-30:

• Všichni mu přisvědčovali(Ježíšovi)  a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“
• On jim odpověděl: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma.“
• Řekl: „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.
• Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad.
• A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidónské.
• A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.“
• Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem.
• Vstali, vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.
• On však prošel jejich středem a bral se dál.

Přátelé, ač Ježíš kde přišel, tam se udál zázrak, mnoho lidí mu přesto nevěřili. Jejich omezený rozum nemohl vstřebat, aby nějaký tesařův syn mohl být někdo jako Boží Syn. Je to problém většiny lidí, že proměřují existenci světa a vesmíru svým omezeným rozumem - Co nechápu, to neexistuje. Byly časy, kdy lidstvo nevěřilo, že by mohlo něco těžšího než samotný vzduch létat. Kdo toto začal tvrdit, byl označený za blázna, možná ho zavřeli do blázince. Ježíš také říkal, že doma nejsme proroci, v jeho případě doma mu nevěřili a tak tam, kde nebyla víra, neděly se ani zázraky. Nejenže v něho nevěřili, ale jeho vyučování je často přivádělo k zuřivosti. Budou jednou překvapení, až se opět s Ježíšem potkají a uvidí, s kým měli tu čest. Je to smutný příběh omezeného myšlení, jenž člověka vede do záhuby. Asi nám občas na počátku chybí pokora či myšlenka, že nemáme patent na rozum a pak také nám chybí více touhy po pravdě.