Pokračujeme

 Lukáš 4, 38-44:

• 38Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla soužena silnou horečkou; i prosili ho za ni.
• 39Postavil se nad ní, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je.
• 40Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je.
• 41Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.
• 42Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel.
• 43Řekl jim: „Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán.“
• 44A kázal v judských synagógách.

Přátelé, umíte si představit, že by mezi námi chodili křesťané se stejnou mocí Boží, jakou měl Ježíš? Přesto si myslím, že je to výzva pro nás, abychom o stejné dary prosili a aby Duch Svatý  skrze naše modlitby konal tyto zázraky. Nějak to souvisí s vírou, tj. věříme, že Boží slovo je slovo pravdivé. Pak vkládáme ruce na nemocného.  A Duch svatý uzdravuje.