Pokračujeme

 Přátelé, přišel na řadu text o bližním, který určitě znáte. Určitě stojí za to si ho však znovu připomenout:

• 29Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“
• 30Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
• 31Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
• 32A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
• 33Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem;
• 34přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.
• 35Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘
• 36Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
• 37Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

Poselství Ježíšovo je z mého pohledu toto: V životě nestačí o víře pouze mluvit, ale je třeba konat skutky, které si Bohu líbí i když se nám to někdy líbit nemusí. Když se jinde v Bibli ptali Ježíše, jaký je největší zákon, pak Ježíš odpovídá, abychom milovali Boha celým srdcem, duší tělem a také abychom milovali své bližní. Milovat druhé je něco, co by mělo ukazovat na naši víru. Daří se nám to? Pak jim teprve můžeme říci, že evangelium je nástroj pro záchranu člověčí duše od lidských hříchů.