Přátelé, cca 20 let čtu dost pravidelně Bibli, asi jsem daleko od toho, abych mohl říci, že jí studuji. Měl bych s tím něco dělat. Včera jsem objevil v 1. Žalmu něco, čeho jsem si předtím nevšimnul. Text Žalmu:
- 1Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
- 2Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod,
- 3naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
- 4I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
- 5Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
- 6Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.
Dobře si pročtěte 2. a 3. verš. Když jsem nad tím přemýšlel, "naskočil" mi obrázek z Afriky, kde zvířata chodí k vodám, tam se napájejí a tak získávají životy na další dny. Kdyby tam nedošli, jistě by zemřeli. Ježíš Kristus o sobě řekl, že on je ta cesta, pravda a život. Skrze Bibli nás volá, abychom chodili k němu a napájeli se jeho živou vodou - vodí nás k vodě a tou živou vodou je ON. Musí to být záležitost setkání našeho srdce s Ním. Někdy jsme u toho sami, někdy ve skupince, ale jedná se o čas strávený s Ním. Jak? Třeba s Biblí, s modlitbou, s ostatními křesťany na bohoslužbách či podobných akcích. Zajímavá věta, kterou řekl Ježíš je, že kdo k němu přijde, toho nevyžene pryč. Je dobré se setkávat s někým, kdo má moc nad smrtí a je živou vodou?
Žádné komentáře:
Okomentovat