Adventní - pokračujeme

 Přátelé, pokračujeme v Biblickém příběhu z předchozího dne (Lukáš 1, 18-25):

Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku." Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní." Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě. Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý. Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů. Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si: "Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi."

Bůh dopředu ví, co se stane a občas někomu toto tajemství prozradí. Z toho ještě nevyplývá, že to, co se stane, je předem určeno a my s tím nejsme schopni pohnout. Každý člověk může říci ano nebo ne, podle toho pak z toho vyplynou důsledky. Platí, že co člověk zasévá, bude jednou sklízet. Jan o poselství nejspíše zapochyboval a stálo ho to ztrátu schopnosti mluvit - ale jen dočasu. Jsme my schopní a ochotní brát vážně slovo od Boha? Jsme schopní rozlišit, kdy k nám Bůh promluvil a kdy ne? A poslechneme?