Pokračujeme

 Příběh pokračuje (Lk 2, 36-40):

• Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
• a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
• A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
• Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
• Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.

Přátelé, ne všichni, kdo se potkali s malým dítětem Ježíšem, poznali, že se jedná o Syna Božího, jenž přišel na svět zachránit lid z otroctví hříchů. I když dnes Ježíš "sedí" podle Bible po pravicí Boží, znovu o znovu se člověk nějakým způsobem s Ježíšem může setkat. Někomu to zkrátka může dojít, že to je ten náš Zachránce. S čím to souvisí? Podle mého je to výsledek určitého duchovního zápasu modliteb a volání k Bohu našich přátel či známých, občas členů našich rodin. Odmítání záchrance má své příčiny duchovní, mnohdy to je odmítání Boha našimi předky. My většinou jejich způsob myšlení přebíráme, aniž bychom o tom více přemýšleli. Příčin je ale asi více.

Přesto Bůh se nad námi může kdykoliv smilovat, pokud jsme my ochotní pro své bližní zabojovat třeba právě modlitbou.