Pokračujeme

 Jedeme dále, příběh pokračuje, (Lk 2, 42-52)

• Také když mu bylo dvanáct let (Ježíšovi), šli tam (rodiče a On), jak bylo o svátcích obyčejem.
• A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.
• Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými.
• Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.
• Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.
• Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.
• Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“
• On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“
• Ale oni jeho slovu neporozuměli.
• Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.

Přátelé, Ježíš ukazuje na to, že jeho pravým otcem je Bůh a celá Bible to nesčetněkrát připomíná. Když má člověk dítě, pak jeho otcem je člověk a dítě je taktéž člověk stejně jako otec. Když je Bůh otcem a má dítě, pak i dítě je Bohem. S tím mají velký problém mnohé náboženské skupiny. Kdyby to nebylo důležité, pak o tom Bible tolikrát nemluvila. Tato věc však rozhoduje o tom, kde budeme trávit svou věčnost. Hřích nám totiž mohou být odpuštěny jediným způsobem a to tak, že uvěříme, že Boží Syn přišel na svět, aby dal život jako úplatu za naše hříchy. kdo to přijme, hříchy vyznává a lituje, tomu Bůh jeho hříchy nezapočte - tak praví Bible. 

• A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.