Pokračujeme

 Lk 3, 1-6:

• V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně,
• za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.
• I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“
• jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!
• Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné;
• a každý tvor uzří spasení Boží.‘

Přátelé, co myslíte, máme dnes i my problém s hříchem? Co to je? Třeba náš druh myšlení a jednání, které nás odsuzuje k trestu ne ledajakému, ale podle Bible k trestu věčné smrti, neboť platí, že mzdou hříchu je smrt. Mluví se zde o smrti lidské duše a vzkříšeného těla, neboť budeme všichni vzkříšení a potom  bude soud. Proto Jan volá, aby lid činil pokání. Na jiném místě v Bibli je, že těm, kteří hříchy vyznávají a pokání činí, Bůh hříchy odpustí. Je to proto, jelikož za naše hříchy už bylo zaplaceno Ježíšem. Pokud to nepřijmeme, pak sami sebe odsoudíme k druhé smrti. Jan měl za úkol připravit lidstvo na příchod Ježíše tak, aby ho až přijde, poznali. Dnes je to velmi opět aktuální, protože věci dějící se kolem ukazují na blízký příchod klíčového okamžiku lidských dějin. Je popsán v  1. listu  Tesalonickým ve 4. kapitole. Přečtěte. Pro nás výzva: Ukončete nástup, dveře se za okamžik zavřou a běda tomu, kdo nestihne nastoupit.