- 32Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.
- 33Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci.
- 34Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.
- 35Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.
- 36Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
- 37Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno.
- 38Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“
Přátelé, další instrukce, jak se máme chovat. Někde zapomínáme na Ježíšova slova, že "ne každý, do mi říká Pane Pane, vejde do království nebeského ale ten, který činí vůli mého Otce". U předchozím textu je právě ona vůle nebeského Otce. Tak co, na čem bychom ještě měli popracovat? Chceme opravdu vejít do nebeského království? Někam po Božím soudu určitě vejdeme, říká zcela nekompromisně Bible. A jsou pouze dvě možnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat