Pokračujeme

 Přátelé, všechny pozdravuji. Pokračuji ve čtení a přemýšlení nad biblickým textem. Dnes přišel na řadu text z Lukáš. e. 10. kap.):

• 21V té hodině zajásal(Ježíš) v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.
• 22Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“

Pře pár dny naši fotbalisté hráli semifinále s Holanďany a asi nikdo nevěřil, že by to naši  mohli vyhrát. Možná že někdy věřil a vsadil si na naše vítězství.
Občas něčemu uvěříme a pak nás to stojí ztráty, občas něčemu neuvěříme a stejně nás stojí ztráty. Abychom někdy uvěřili a tím v budoucnu získali, potřebujeme výchozí informace a co k tomu? Ježíš říká, že klíčovou víru, která rozhoduje o tom, zdali naše duše zahyne či nikoliv, dává Bůh Otec a jakoby přednost dává těm maličkým či slabým. Proč tomu tak je, co myslíte? Podle mého s tím souvisí lidská pýcha. Bible jasně říká, že Bůh si oškliví ty, kteří jsou pyšní. Pyšní jsou většinou ti, kteří něčeho dosáhli a došli k přesvědčení, že všechno už vědí. Tyto Bůh diskvalifikuje pro věčný život. Nechává to však na nás, i ten pyšný se může pokořit před Boží existenci a může začít hledat Boha a tak zachránit svou duši.